TMNT 2012

 Přišel rok 2012 a s ním zbrusu nový seriál o našich želvích hrdinech. No zbrusu nový jsou asi moc silná slova. Jedná se o třetí seriálové zpracování komiksu o želvách ovládajících ninjutsu.

 Nové zpracování je zaměřeno na novou generaci dětských diváků. Naši hrdinové nejsou neohrožení a zkušení bojovníci, nýbrž poznávají svět a učí se spoustě nových věcí. Velký rozdíl není dle mého však v samotných želvách, ale hlavně v jejich přátelích. Dříve jsme byli zvyklí na dospělou April i Caseyho. V tomto podání se ale jedná o školáky.
 Samozřejmě zde nechybí tradiční záporáci. Například krangové, Trhač, Beebob a Rocksteady.

 Základ v našich želvách je stejný. Jsou to stále naši patnáctiletí milovaní mutantní bratři. Leonardo je neohrožený vůdce, který je vždy o nějaký ten kousek před bratry. Snaží se je držet pohromadě a hlavně udržet všechny naživu. Raphael je výbušný přesně tak, jak to u něj milujeme. Dříve jedná než myslí, ale srdce má na pravém místě. Donatello je génius jak se patří. V tomto podání chová velmi hluboké city k April. A Michelangelo? No samozřejmě blázínek jako vždy. Zde dokonce ještě o nějaký ten stupínek víc. Některým se ale právě toto zpracování Michelangela nelíbí, jelikož jim přijde moc "hloupý".

 Tříska je zde dle mého absolutně nejlépe zpracovaný. Doslova z něj čiší důstojnost a respekt. Zde musím vyzdvihnout originální dabing, jelikož je dle mého fantastický (Pro mě v originálu jsou nejlépe nadabováni právě Tříska a Raphael). Líbí se mi i myšlenka, že Tříska byl člověk a obecně jeho lidská minulost. 

 Trhač je zde jako obvykle vzorovým padouchem. Co víc k němu jen dodat? To mě momentálně opravdu nenapadá. Jen se koukněte na seriál ;)

 April jakožto puberťačka je pro mě osobně mnohdy nesnesitelná, ale kdo jsme v pubertě nebyli, že? Její nadání mnohdy želvám velmi pomůže. Krom toho je studentkou ninjutu u mistra Třísky.

 Karai je zde též ve stejných letech jako April. Nejdřív na straně Trhače, ale pak se nám to začne zamotávat. Karai začne odhalovat, co je o jejím původu pravda a co ne. 

 A konečně Casey. Co mě na něm nejvíce pobavilo? Asi chybějící zuby. Má díky tomu opravdu rozkošný úsměv. Je samozřejmě celý hrr do boje. Stejně jako Raphael. Podobná nátura se nezapře. Donatello to vystihl nejlépe: "Teď máme dva Raphaeli!"

 Napsáno je to z mého pohledu a snažila jsem se co nejméně prozradit z děje samotného (jinak by to byl román na několik kapitol ;)), přece jen ať se každý na seriál koukne ;)

 Prue